Poloha
Obec se nachází 4 km východně od Český Budějovic na úpatí malebného kopce zvaném Dlouhý vrch, který dosahuje nadmořské výšky 551 m a je součástí mírného pohoří nazývaného Lišovský práh (původně Rudolfovsko-Borovanský hřbet). Přívětivá vesnička se skládá ze tří místních částí – Velké Dubičné, Malé Dubičné a Samoty – rozložených kolem Dlouhého vrchu.
Katastr obce má výměru 326 ha a asi 407 obyvatel ( v roce 2019) . Jednu pětinu katastru obce pokrývají lesy. Lesní porosty tvoří zejména v souvislejších celcích dub letní, březina, smrk ztepilý, borovice, méně jsou zastoupeny další dřeviny, jako javor , lípa, hloh, vrba, modřín a buk lesní.
Obec byla založena pod západním svahem Dlouhého vrchu. Naši předci chytře založili osadu v mírném údolí, které je dobře patrné při pohledu z Dlouhého vrchu, ale i při příjezdu od Rudolfova. Místo je v zimním období dobře chráněno proti studeným severním a východním větrům. Hladina rybníku na návsi je ve výšce 478 m nad mořem. Malé Dubičné leží od Velkého Dubičného asi 1 km východním směrem v nadmořské výšce 530 - 540 m.
Část Samoty se nachází asi 1 km od Velkého Dubičného na jižním úpatí Dlouhého Vrchu ve výšce cca 500 - 510 m.nad mořskou hladinou.
Kopec nad obcí skýtá nádherný panoramatický pohled do Českobudějovické pánve s krajským městem. Zleva je obzor lemován Blanským lesem s Kletí a Klukem, dále nelze přehlédnout Špičák, Knížecí stolec, Chlum, Libínské Sedlo nad Prachaticemi, Bobík a Boubín u Vimperku. Ze samého vrcholu Dlouhého vrchu a ze Samot je možno spatřit i Novohradské hory.
Historie
Obce Dubičné, dříve úředně Dubíkov, německy Dubiken. První písemná zmínka o vsi (Dubiczen) pochází z roku 1377, kdy jistý Henzl Ayrer z Dubičného věnoval plat budějovickému kostelu. Vývoj osídlení Dubičného:
Roku 1377 bylo ve vsi 9 usedlostí
Roku 1654 vzrostl jejich počet na 11 usedlostí
Roku 1770 15 usedlostí
Roku 1823 bylo ve vsi 23 domů a 19 dítek školou povinných
Roku 1843 bylo ve vsi 24 domů a 143 obyvatel tj. 6 lidí na 1 dům
Roku 1850 241 obyvatel
Roku 1869 31 domů a 195 obyvatel
Roku 1880 vzrostl počet 40 domů a 204 obyvatel
Roku 1890 40 domů a 232 obyvatel
Roku 1900 počet domů 43 domů a 271 obyvatel-z toho 105 Čechů a 166 Němců
Roku 1910 50 domů a 280 obyvatel-z toho 172 Čechů a 108 Němců
Roku 1921 51 domů a 290 obyvatel z toho 198 Čechů a 92 Němců
Roku 1930 52 domů a 234 obyvatel z toho 189 Čechů a 44 Němců
Z toho VelkéDubičné 34domů a 145 obyvatel
Malé Dubičné 12 domů a 65 obyvatel
Samoty 6 domů a 24 obyvatel
1950 60 domů a 224 obyvatel
1961 57 domů a 241 obyvatel
1970 54 domů
Roku 1991 95 domů a 268 obyvatel
Z toho VelkéDubičné 60domů a 175 obyvatel
Malé Dubičné 10 domů a 24 obyvatel
Samoty 25 domů a 69 obyvatel
Místní část Samoty má svůj počátek kolem roku 1780 postavením usedlosti č.17 (nyní Rejšků- Widermanů), která byla nazvána Gemeindhaus (obecní dům) a již v roce 1787 tento dům obývala rodina Schmitmayerů. Další výstavba zde pokračovala až v roce 1869 usedlostí č.p. 31.
V roce 1798 si sedlák Antonín Kneissl zbudoval první usedlost č.p. 22 ( nyní Stašek jan) v místech nynějšího Malého Dubičného, k níž do roku 1850 přibyly další 3 domy.
Od roku 1850 bylo Dubičné samostatnou obcí, která sestávala ze tří částí ( Velké Dubičné, Nové Dubičné a Hlincova Hora), za nacistické okupace v letech 1943 až 1945 nakrátko nuceně přičleněno k obci Vráto, poté znovu samostatné až do roku 1975, kdy se stalo součástí města Rudolfova. Status obce Dubičné znovu získalo ke dni 24 .listopadu 1990.
Hostinec na návsi s malým sálem, v němž se hrávalo místní divadlo a byla zde provozována mateřská školka, byl zbořen v r 2003, stejně jako v r.1980 ustoupila obecní kovárna stavbě silnice do Rudolfova.
Dubičné leží v linii středověkých stříbrných žil. Podobně jako u dalších sousedních sídel vzniklo v polovině 16. století na polích mezi Hlinskem, Vrátem a Rudolfovem a Dubičným na dvě desítky dolů, v nichž se dobývalo stříbro. Největší z nich byl důl David asi 200 m severozápadně za č.p.1., který byl asi 80 m hluboký.
V zalesněním údolí Vráteckého potoka, kdysi nazývaného Tereziným údolím, byla ražena Terezina štola. Okolní louky a přímo i dubičanskou náves protínala od roku 1770 vodní stoka, která vedla vodu z vrchu Baba přes Mrhal a Saurův rybník na Vráteckém potoce přes rybník Dubičák až do kilometry vzdálené Pohůrky u Dobré Vody. S úpadkem dolování po roce 1812 však její těleso z krajiny postupně částečně zmizelo. Zbytky stoky jsou dodnes patrné v lese Děkan ( mezi Hlincovou Horou a Dubičným) a v lese Prantlák ( mezi Dobovodským hřbitovem a Dubičným)
Širokému okolí dominuje hřbet Dlouhého vrchu. Boží muka na vrcholu zde nechal údajně kolem roku 1905 postavit vyšebrodský opat na paměť potyčky mezi ustupujícími ruskými a postupujícími napoleonskými vojáky v roce 1805.
Ideální poloha s dalekým výhledem do Budějovické pánve a příznivě klimatické podmínky učinily ve 20.století z lokality cíl vyznavačů bezmotorového létání a adrenalinových zážitků.
V roce 1932 vzniklo na západní straně kopce nad obcí letiště pro kluzáky roztahované gumovým lanem a bylo provozováno Masarykovou leteckou ligou. Nejznámějším postavou zdejšího létání byl pozdější vojenský pilot kpt.Jiří Maňák, který za 2.světové války velel britské 198.stíhací squadroně RAF ve Velké Británii (během války byl sestřelen nad Německem a internován v zajateckém táboře )
V době okupace zabrala svahové plachtařské letiště Hitlerjugeng pro své příslušníky z NSFK.
V roce 1946 byl postaven hangár pro 5 letadel a řídící věž. V roce 1952 kvůli přistávacímu koridoru českobudějovického vojenského letiště byl hangár rozebrán a přemístěn na Hosín a nepoužívaná dřevěná řídící věž později vyhořela. Noví nadšenci v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století využívali kopec a místní termiku pro lety na rogalech. Tento sport je na Dlouhém vrchu provozován dodnes s tím, že poněkud těžkopádná rogala nahradil paragliding.
Příznivé sněhové podmínky a blízkost krajské aglomerace zavdaly v osmdesátých letech podnět ke vzniku lyžařského vleku a třísetmetrové sjezdovky, která je součástí místního koloritu dodnes.
Na severní straně Dlouhého vrchu vznikla v šedesátých letech sáňkařská dráha a následně se zde uskutečnilo v letech 1965 - 1970 pět ročníků závodů. Historicky největší závod se jel v únoru 1968 - Velká cena Lokomotivy ČB za účasti 80 závodníků. Dodnes je v březovém hájku nad obcí možné spatřit mizející torzo žlabu a hrazení.
Pamětihodnosti
- Kaple sv. Antonína a Panny Marie z roku 1834, na návsi v Dubičném
- Pomník padlým v 1. světové válce z roku 1922, na návsi v Dubičném
- Kaple pany Marie, sv.Antonína a sv.Václava z let 1927 až 1928, v Malém Dubičném
- 2 mezníky z roku 1669, který označoval hranice třeboňského panství.Písmeno W znamená Wittingau (česky Třeboň), IAGZS znamená “Johann Adolf Graf zu Schwarzenberg“( Jan Adolf ze Schwarzenberka )
- Dlouhý vrch (551 m), obvykle zvaný spíše jako Dubičák. Vrchol s božími muky poskytuje kruhový výhled na Českobudějovicko, západní svah je lokalitou pro závěsné létání (letecký výcvik na kluzácích zde probíhal již od roku 1932), nachází se na něm též lyžařský vlek.
